Věštba - Nenávist

Od onoho osudného večera uběhl skoro měsíc. Hermiona měla každým dnem čím dál větší kruhy pod očima a Draco nevypadal o nic lépe. Vždy, když na sebe narazili, naprosto se ignorovali. Nikomu to nepřišlo zvláštní, až na Ginny, která je celý měsíc pozorovala.
Něco se mezi nimi muselo stát... říkala si vždy, když ty dva viděla pohromadě.



„Hermiono, kam tak pospícháš?" zeptala se jí jednoho dne Ginny.
„Neříkej, že zase do knihovny."
„Přesně tak!" odsekla Hermiona.
„A už toho mám dost, kamarádko! Ty teď půjdeš hezky se mnou a řekneš mi, co se s tebou poslední dobou děje!" řekla Ginny naštvaně a táhla ji ven z hradu.
„Ginny, co to sakra děláš?" ptala se Hermiona, když ji Ginny dotáhla ven k jezírku.
„Teď si tady my dvě pěkně sedneme, a ty mi všechno řekneš. Úplně všechno, jasný?" přikázala jí Ginny.



Hermiona se zadívala do dálky.
„Není co říct," řekla potichu.
„Ale je. A ty už to v sobě dusíš skoro měsíc. Nepoznávám tě, Hermiono."
„Já sebe taky nepoznávám..." šeptla Hermiona a v očích se jí zaleskly slzy.
„Má to co dělat s Malfoyem, viď?" zeptala se opatrně Ginny.
Hermiona jen beze slov přikývla. Ginny ji objala.
„Hermi, co se stalo?"
„Vzpomínáš na ten den potom, co Draco vypil ten Nápoj lásky?"
„Ano, na to si dobře vzpomínám. Přinesl ti kytici růží," uchichtla se Ginny.
„Jen je mi záhadou, jak to, že se druhý den choval zase normálně. Neměl ten lektvar působit týden?"
„Přesně tak," odpověděla Hermiona.
Ginny se na ní nejdříve nechápavě zahleděla, a pak se jí na tváři objevil výraz zděšení.
„Chceš říct, že..."
„Že Draco ten lektvar nevypil."



„Co se stalo na trestu?" přerušila Ginny chvíli ticha.
„Dokončili jsme lektvar a Draco za mnou vyběhl na chodbu a políbil mě," odpověděla Hermiona.
Ginny zalapala po dechu.
„A ty? Co jsi udělala?"
„V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc mě přitahuje. Ach Ginny, já ho milovala. Hrozně jsem ho milovala."
„Co se stalo potom?"
„Odstrčil mě od sebe a vysmál se mi do očí. Řekl, že by nikdy nemohl být s mudlovskou šmejdkou jako jsem já," odpověděla Hermiona a odmlčela se.
„Nenávidím ho, Ginny. Tak, jak moc jsem ho milovala, tak moc ho teď nenávidím!" řekla roztřeseným hlasem a rozplakala se.
Ginny ji objala. Ani jedna z nich si nevšimla postavy opřené o strom pár metrů od nich, která se ve chvíli, kdy se Hermiona rozplakala, vydala pomalu zpátky do hradu.



„Holky, tady jste! Všude vás hledáme!" vykřikl Ron, když je uviděl.
Hermiona si rychle osušila slzy.
„Byly jsme se jen projít," řekla Ginny.
„Neříkejte, že jsme vám chyběly."
„Mně teda určitě," řekl Harry a políbil Ginny.
„Máme pro vás novinku!" řekl Ron.
„Za deset dní je Valentýn a Brumbál se rozhodl uspořádat ples! Každý musí dorazit s partnerem."
„Super! S kým asi půjdu?" zamyslela se naoko Ginny, čímž si vysloužila zlechtání od Harryho.
„Dost!" svíjela se a snažila se popadnout dech.
„Samozřejmě, že půjdu s tebou!" Harry byl s její odpovědí spokojen a přestal ji lechtat.
„Půjdeš se mnou, Hermiono?" zeptal se Ron.
„Jo, proč ne," odpověděla nezúčastněně Hermiona.



Draco seběhl schody do své ložnice, zavřel za sebou a padl na postel. Pokoj se mu zdál najednou nesnesitelně velký a prázdný.
Kruci! Tohle jsem vážně nechtěl! Ale musel jsem to udělat. Musel jsem to zastavit. Je mi to líto! Musel jsem zastavit to šílenství mezi námi dvěma. Správně. Nesnášej mě. Drž se ode mě dál. Zapomeň na mě. Ach, Hermiono, jak jsi se do mě mohla zamilovat? Do mě, do budoucího smrtijeda? Do mě, nepřítele tvého nejlepšího kamaráda? Musíš na mě zapomenout. Stejně, jako já na tebe. Hermiono, proč na tebe nemůžu přestat myslet?
Draco zavřel oči. Jako vždy, když to udělal, se mu vybavil jeho polibek s Hermionou.
„Hermiono..."